Málokdy se mi stane, že vyrazím někam hlavně za focením a ještě méně často, že to je s přáteli. Stejně tak jsou pro mě vzácné západy a východy slunce na horách. Vše se mi splnilo na počátku července v Krkonoších, kam jsme nakonec vyrazili ve třech po až neuvěřitelné sérii problémů, náhod. Hory se ale odměnily, během pár dnů nám ukázaly několik svých tváří, zažili jsme slunečný den i deštivý, nekonečné obzory i nekonečnou mlhu. Hory probouzející, usínající i spící. Bylo to nezapomenutelné. A jsem ráda, že jsem na ty zážitky tam nebyla sama. :-)